Sit venia verbo. na Blog.cz

Bude to bohuzel bez diakritiky, pratele, ale psat anglicky me to nezlomi. A budu psat, co me napadne, tak se na to pripravte.:)

Jazyky jsou tady ostatne zajimava vec. Vcera jsem si pujcila kolo(mestske, bez prehazky, damske, tezke, uuu:)), ze kdyz Sam z Australie s jeho tridou uvari obed, tak si vyjedu nekam na vylet. Moje mapa okoli nemela meritko a to me melo varovat. Co vypadalo jako pet kilometru se nakonec ukazalo jako vic nez patnact, ale budiz, nechtelo se mi to uz cestou tam vzdavat a chtela jsem dojet az k tomu jezeru. V mym pruvodci se pise, ze nikdy nejste ve Svycarsku dal nez sestnact kilometru od nejakeho jezera, ale podle me je to kec.:) Kazdopadne jsem prijela do mestecka, ktere me vitalo nemecky(navic tam meli kakuro, takze velmi uspesna mise:)). V tomhle je v nasi oblasti desnej blazinec, i na plazi v jednom obcerstveni mluvi nemecky, v dalsim francouzsky a tak jsem asi proste prejela tu delici jazykovou caru, protoze nas kanton je jeste francouzsky. Svycarska nemcina uz me nesokuje, to jen prvni den, kdyz spustil to svoje ish.:) 

Jestli neco fakt nejsou pomluvy tak to, ze je tu cisto, draho a krasne. Kdybych mela fotit vsechno, co se mi libi nebo vypada pekne, tak nic jinyho nedelam. Ale svuj fotak s gpskou fakt zboznuju, zaradi se k mym milackum(tak o muzich nikdy nemluvim, jedna se samozrejme o muj notebook a kolo:)). Stopovat tu neni uplne snadny a bezny a ono cekat, ze vam ty luxusni auta zastavi by asi bylo celkem blahovy, ale da se to. 

Nekdy tu zazivam takove ty pomijive okamziky stesti a harmonie. Treba kdyz hrali Chasing cars, vzala jsem umyte hrnky ven a utirala je pred kuchyni a slunce uz nebylo tak silne, ale obloha byla porad modra(jako porad) a na okne o patro vys sedel Moritz, houpal nohama a zamaval mi.

Zajimave samozrejme bylo podivat se do svycarskeho parlamentu(prohlidka trva ctyricet pet minut, denne jich je nekolik, nemecky, francouzsky, italsky i anglicky, jsou zdarma, chteji vas pas a nesmi se fotit). Bavi me taky diskutovat s nimi o jejich demokracii, ktera pro nas vypada skvele, z jejich pohledu uz v necem min(napr. nektere kantony jsou male, zkostnatele a konzervativni a presto maji v necem stejnou vahu jako nekolikanasobne vetsi Curych).

Einsteinovo muzeum v Bernu je awesome. Einstein totiz v Bernu napsal teorii relativity. Tenkrat jeho prednasky tam nebyly moc oblibene. Zapsani na nich byli tri lide a to jeste jeho spolupracovnici a ne studenti. Na tom, ze tam ale prevratil fyziku naruby to ale nic nemeni.

Jeste me ceka treba cokoladovna Nestle, Cern, Zeneva, no tesim se.:)

Co jsem dělala jsem přerušila na začátku června v době, kdy moc nebyl čas spát. Žít bylo důležitější. :) A tak se stalo to už naznačené v konci minulého článku.

7. mě čekala zkouška z metodologie. Byl parný den a uklízeli jsme na Červenym kopci. Zlobila jsem se na ty, co slíbili, že dorazí a nedorazili. Ale udělalo se hodně práce a bylo to fajn. Utahaná jsem přišla domů a přede mnou byla zkouška z Dějin peněz, kterou jsem měla chuť vzdát.

8. První zkouška, na kterou jsem šla a nebyla si jistá, že ji dám. Ale dala jsem ji a tak mi až na jeden úkol začaly tříměsíční prázdniny. Taky jsem hlídala Honzíka a hrála v noci do tří Dominion.

9. Pořádáme debatu o intelektuálním vlastnictví. Honza jako oponent selhal. Ta předchozí byla lepší, víc konkrétní. Aspoň bylo hodně jídla.:) Naštěstí nás pak čekala noc v brněnských podzemích. Tramvajovka se mi líbila, hlídání pod Petrovem mě pobavilo, Maloměřice nebyly zlé, řazení vlaků mělo atmosféru,...a o půl páté ráno na cestě domů už bylo světlo.

10. Po noci v podzemí jsem spala tak do jedenácti a pro změnu den zasvětila deskovkám. Hráli jsme jich asi sedm(vypíchla bych hlavně Tsuro a Pandemic) na dvou akcích a mezitím řešili s Lischaiem a Laďou ve městě vztahy.

11. Dark City v Ostravě. Plno grafických šifer, tvrdohlavý Michal, pár dobrých rychlých nápadů, hejna komárů a dobrá organizace.

12. Došli jsme, na což bych na začátku nevsadila krk.:) Po příjezdu do Brna ještě diskuze s anarchokomunisty v Jolandě. Fascinuje mě, čemu lidi věří. Že někdo fakt věří, že zaměstnavatel je jeho nepřítel a stát je ok. Že někdo používá slova jako vykořisťovaná třída. Ale tolerance tomu jejich systému teda chyběla. Kdyby se všichni domluvili, tak klidně toho všiváka kapitalistu zabijou a je to dle nich ok. No brr. Pak už jen obří slejvák, kdy nám v Žabinách vypadl proud.

13. A Team. Správní chlapi očišťují svá jména. Víc můj diář neříká a já si víc nepamatuju.:)

14. Jela jsem ve vlaku s Indem, co učí v Japonsku. Byla jsem doma. I když spíš na návštěvě u rodičů. A byla jsem statečná.:)

15. Plno zařizování. Ostříhaná. Rozlučka se svobodou. Eliška.

16. Prší. Balení 500 kartiček Intrik do obalů. Na stěně.

17. Praha. Vzpomínky zpátky. Silvie. ŠnEk. Ann.

18. Martinovy státnice. Těžký rozhodování, kde strávit další den.

19. Svatba Ivy a Libora. Chytila jsem kytku. Noc u silnice.  

20. Balení do Dolomit. Rozloučení na dlouho s Laďou. Odjezd.

21. Zápis na ESF. Psychicky i fyzicky jsem překvapila sama sebe. A to hodně. :)

22. Psychicky chvíli fakt v prdeli. Ale bylo třeba jít dál, najít sílu sama v sobě. Lezení mě bavilo. Čekání vůbec.

23. Krásný počasí. Kolem Tre Cime. Přes dva a půl kilometru nad mořem. Sníh. Za služby se má platit nebo je nebrat. Svatojánská noc. Před dvěma rokama jsme s Nilou trhaly kytky a stejně se mi nic nezdálo. Teď taky ne. Ale tradice mám ráda.

24. Stopem a vlakem domů. Na to už jsem slyšela tak pět "Leni, ty jsi blázen", že bych si další už vzala osobně, tak to nedělejte. Zastavovali mi hlavně páry důchodců. Řekové, Italové, Rakušáci. Krásný počasí. Splněný sen. Svoboda v hlavě, že dělám to, co chci.

25. Seznam s dvaceti věcmi na zařízení. Jolka. Kila knížek, co jsem přinesla z FSS, FF a PrF. Pračka a kreslení křídama na zahradě. Kawasakiho růže s Peterem a Jirkou. Noční Brno.

Před třema rokama jsem v těchhle dnech byla samé na mě nezáleží, vnitřně zlomená, přijatá na vysněnou školu a měnila jsem se. Před dvěma rokama jsme byli na čundru, který byl fajn a já taky pochopila, že tudy cesta nevede. Před rokem jsem přecházela mononukleózu, měla krásný fotky a prožívala skvělý dny. A teď? Od každého trochu. Vrátila jsem se z hor, prožívám pěkný dny a tak trochu jsem zlomená a přijatá tam, kam chci, dělám, co chci, a měním se.:) Zábava. Příští rok už ale bude muset přijít něco novýho.:)

Vždy v období voleb se objeví různé návrhy na reformy systému, aby více odrážel, co lidé chtějí. Když se podíváme třeba na výsledky posledních parlamentních voleb, kdy skoro pětina hlasů vpodstatě vyletěla do povětří, tak je třeba si říct, že něco je špatně(a ne, není to to, že ti lidi mají volit větší strany:)).

Líbil se mi návrh, o kterém psal ve Študákovi Honza Duda, který spočívá v tom, že pokud by měl hlas propadnout, vezme se v úvahu další navržená strana. Takže byste zvolili první a pro jistotu třeba i druhou a třetí. Tak by se lidi míň báli volit malé strany, protože by pak třeba jejich hlas připadl ODS(bůh ví, že to tak cítí jako lepší někdo) a ne všem. Kde je problém? Proč by strany, které se do parlamentu dostali měli odhlasovat něco, co pomůže konkurenci a pro ně už není takový problém? Je to takové neprůstřelné. Jak poslanecká imunita. Ta je děsně fuj, dokud taky nejste poslanec(čest výjimkám).

A teď už k cukříkům v nadpisu. Sulíkův návrh

Připomíná mi to totiž známý psychologický experiment, který se dělá tak s čtyřletými, pětiletými dětmi. Buď dostaneš jeden bonbón hned teď, nebo počkáš pět minut a budou tři(pět). Ano, některé děti nechtějí čekat. Někdo si vezme složenku a má sedm euro. Někdo jiný zvolí politiku, o které bude doufat, že z ní bude mít víc peněz. Ale každého věc.

Tak vám ve stručnosti vyložím hlavní hity(učení není hit) posledních dvou týdnů, tak jak mi je ukazuje můj diář. Snad to aspoň někoho pobaví.

24. Založila jsem si gmail. Předávkovala jsem se kofeinem.

25. Je Ručníkový den. Chodím s červeným ručníkem a stopařů potkávám málo. Dokonce jsem jediná s ručníkem ze sestavy, která mě potkává mezi čtvrtou a sedmou, Laďa, Kilien, Lischai, Janap, šnEk, Nesquick, Gregorek, Jana. Jdeme lovit stopařskou kešku a nenacházíme. Kuky byl milý film, co měl zábavný hlášky.

26. Byla jsem na studijním. Zas nevěděly co se mnou. Na ekonomickym experimentu na ESF potkávám Fí. Vydělali jsme si všichni podobně. Většina lidí netrestala. Nechápu proč. Doufala jsem v nápravu a v to, že pak lidi budou víc přispívat do společnýho. Scházíme se u Ladi s Lischaiem, Řízou a šnEkem a řešíme předvolební kalkulačky, partnerky a esoterické akce. Ohňostroj z hráze. Déšť. Postupně hojící se rána od klíštěte na památku.

27. S Martinem na obědě rozebíráme volební večer a jeho a Honzy agitační mail ohledně Strany Zelených.

28. Cesta do Skalice ve vlaku RegioJet. Je tam wifi a je to fajn. Jsem předsedkyně volební komise u nás v obci. Otvírám místnost, podepisuju plno věcí, zapisuju lidi do seznamu a poslouchám historky a konspirační teorie mých spolusedících. Účast máme podprůměrnou, asi i vinou Zámečku, kteří musí sjet do obce, ke které nemají vztah.

29. Druhý den v komisi a zodpovědnost za sčítání. Všechno sedí a mně padá šutrák ze srdce.

30. O půl osmé ráno odjíždím do Brna a za den dopisuju deset stran do seminárky. (To je sice učení, ale ještě nikdy jsem tolik nenapsala za den.:)) Potkávám v autobuse náhodou Alberta.

31. Zábavný to den. Učím se v knihovně na zkoušku, o které si myslím, že ji dělám v pět. Na dějiny přírodních věd. Ve dvě mi ale přichází mail, že ji nebudu muset dělat a stačí ta seminárka, protože jsem zkoušku udělala už loni. Tím pádem je jasný, že ve středu ráno jdu ke státnicím.:) Nikdy by mě nenapadlo, že z toho budu mít takovou radost.:) Jdeme hrát do Chajovny Dixit, Dominion a Šestiměstí s Jitkou, Michalem, Ivem, Tomem, Ondrou a Lenkou. Dixit mi tradičně nejde, vyhrála jsem ho jen na citoslovce(úlet:)).

1.6. Ráno jdu v šatech(Dress day) na Ivinu obhajobu. Večer se jdu podívat jen na křest překladu Fantomových bolestí od norského spisovatele Bjarteho Breiteiga, tedy hlavně na něj a na Jitku. Celá hodinka je ale pěkně zkomponovaná. Navíc se poprvé naživo setkávám s Kubou.

2.6. Státnice. Test. Nula až pět správných. Nějak to píšu a vím, že to není žádná sláva, ale snad je to doma. Neúspěch si nepřipouštím. Po půl hodince následuje psaní eseje. Mechanicisté versus vitalisté? Radši ne. Program Svobodných argumentovat, co je dobře a co ne, jasná volba. Třetí možností je Klaus, ale není k němu úryvek, takže je to jasný. Za dvě hodiny ze mě vypadne pět a půl strany, za kterými si stojím a s radostí opouštím učebnu. V tramvaji se houpu na madlech radostí, ale pak toho nechám, když se všichni tváří tak vážně. Po vyhlášení výsledků o tři a půl hodiny později si jdem sednou se spolužáky a spolužačkami do Mezzanine. Dostanu skvělý tip na značku Tilak a zapíjím úspěch kofolou s rumem. Pak nezbývá než běžet na Svoboďák, kde máme sraz kvuli výletu do Dolomit. Na ohňostroj nejdu, po týdnu málospaní jsem unavená. Peter mě utěší tím, že stejně přes mlhu bylo houby vidět.

3.6. Odpočinkový den. Ale úspěšný. Pomohlo mi čtení bakalářky o šoku po návratu z Erasmu od Blanky Mikuláškové(kdyby vás to někoho taky zajímalo). Něco z toho bych podepsala. A něco funguje tak mimoděk. Jakože jsem si našla nové kamarády, co byli taky na Erasmu.

4.6. Šla jsem s mamkou něco zařídit a na oběd do Rebia. Fajn. Tu divnost vynechám. Turnaj v Bangu. Dělat vice desetiletému šerifovi, co se neudrží naživu, radost! Ale tak mělo to s těmi dětmi jinou atmosféru, to se musí nechat. No snad aspoň to štěstí v lásce mě, Honzu a Iva čeká. Pak Immigrant, pizza, švestkový Bernard(chutná to jako pivo, ne že ne), cesta na ohňostroj...kterou jsme nezvládli a s Petrem a Michalem se odpojili. Začátek byl pěkný, i nápady měl, hudba se hodila.

5.6. Turnaj v Osadnících. Lepší umístění než včera, ale na postupové body to nestačilo.:( Ale úspěch.:)

Zítra mě čeká učení a Vládci podzemí.

A tenhle měsíc? V pondělí organizujeme úklid černý skládky na Červeném kopci. Citím v tom fakt smysl, pěkná lokalita. Ještě mě čekají dvě zkoušky. Debata, kterou pořádáme o intelektuálním vlastnictví. Dvě šifrovačky. Svatba. Zápis na ekonomku. Dolomity. A plno drobností. Milých setkání a tak. Tohle rozhodně nebyl vyčerpávající seznam. Místy až moc podrobné, místy málo, ale nezastávám přepisování a mazání, tak už bude na mém blogu viset až do smazaní. A jsem šťastná. Fakt.:)

Musím se přiznat, že povahou jsem tak trochu autista. Mám ráda svoje pořádky, známé prostředí, jistotu. Jenže jsem se tak nějak přestala bát. Víc věřím, že jsou lidé ze své podstaty hodní a nechtějí si z ostatních utahovat. A tak jsem minulý týden absolvovala pár bláznivých poprvé.:) Šla jsem na oběd na FI. S kamarády teda. Ale i tak.:) Ale během oběda jsem zdravila několik dalších lidí, jídlo bylo dobré, ani tam jsem nevcházela vyděšená, natož ven. Taky jsem jela domů napůl busem a napůl stopem. Což bylo v tomhle případě poprvé, protože domů jsem ještě nestopovala, i když jinam ano, a busem jsem taky nejela, dycky jen vlakem. Jenže vlaková spojení k nám jsou horší a horší, takže někdy to asi zvážím. I když tenhle týden plánuju podpořit svoji jízdou Student Agency, tedy Regio Jet. Konkurence dycky pomůže. A taky jsme byli s Laďou, Albertem a Nesquickem na mém prvním LARPu. Za čtvrtinovou last minute cenu, no nejděte do toho. Oka nezamhouříš od Court of Moravia. Myslela jsem, že se budu bát víc. Technicky to bylo dobře připravené, i ta příběhová linka běžela. Uvidíme příště.:)

Taky přijela Nila. Vzaly jsme její čtyři Erasmus kamarádky z Vídně k vile Tugendhat, z které bylo houby vidět kvuli té rekonstrukci. A taky jsem zjistila, jak málo o ní vím, když jsme je horko těžko přesvědčovaly, že si Unesco zaslouží. Vzala jsem tři z nich na Špilberk a němčinou vylepšenou o angličtinu jsem jim předkládala části Brna a tak. Pak jsme ještě stihli napínavou poslední třetinu u Kuby a Járy v pokoji a pomalu jsem se vydala domů. V ulicích bylo plno řevu, jásotu, troubení, křiku...jsme Mistři! Máme zlato! Rusové jsou... a tak.

Už mě vážně znavila předvolební kampaň. Přijde mi, že se strany už ani nesnaží nikoho oslovit, nic moc už ani neslibují, je to plné útoků a urážek. Jiné kampaně jsou zas houby vidět. A pak tu máme plno manipulací a rádoby objektivních hodnocení a la Inventura demokracie nebo chytravolba.cz. Nezklamal(v dobrém) nástroj kohovolit.eu. Jakože kulturní přínos státního rozpočtu? Povinná stavba domů v nízkopasivním standartu? No kde to jsme? Diktát jakýmkoliv směrem je špatný. A nebudu ho zastávat, i kdybych tu věc milovala, protože samotné tyhle myšlenky jsou zhoubné. Ono mi to připadá samozřejmé, ale někdo to zjevně nevidí. Není dobré mít na výběr jen jednu věc, i když si zrovna myslíte, že je to to, co by všichni lidi měli chtít. Tak je nechte, ať si to vyberou. Už kdekdo chtěl v dějinách nějakou totalitou spasit svět. Dneska se o nich učíme, i když zjevně málo, aby se naše děti učily o tom, co pácháme my. Neříkám, že je špatné prosazovat do parlamentu zájmy skupiny, která sedí na vaše názory. Spíš přemýšlejte nad těmi názory.:)

Ty jo, to je ťafka. Je mi fyzicky i psychicky blbě. Přitom den byl fajn. Těžko pochopit. Natož někomu vysvětlit. Tuhle písničku neznám ani dva měsíce, ale vzhledem k náročnosti textu ji po třech posleších na akcích umim, no. Někdy je asi lepší jít spát a doufat, že ráno bude líp. Ach jo, chtěla bych být jinde, s někým jiným. Mohla bych se teď uprostřed noci sebrat a odjet. A vlastně moc nevím, co mi brání. Jo, už vím. Strach. Trapné. Aspoň už to není vnitřní svázanost. Nějaké konvence, že tohle se přece nedělá. Bude líp. Zní to teď tak prázdně. Uměle. Ale je to pravda. A nejde teď ani lidi v noci moc budit. A ráno zas bude jinak. Zbyde hořká pachuť těchhle pocitů a snů. Třeba už nebudu jezdit na lodi jako poslední dny. To je to pěkný i děsivý. Že nevíme, co bude.

Včerejšek možná z popisu nebude vypadat tak skvěle, ale stalo se plno věcí, co mám ráda, tak o tom něco málo napíšu. I když teď prší, pusťte si tohle. :) Dneska jsem ostatně z fildy šla pěšky na práva do knihovny a pak ještě domů, měla jsem takovou podivnou chuť chodit v tom pošmourném počasí a poslouchat Nohavicu a Elvise a chodit na místa, kde jsem nikdy nebyla. Aspoň je jaro a i když je mi líto lidí na Moravě, vím, že přestane pršet a nečeká nás ta depka co ve Švédsku.

Tak pojďme na to, odstartujme radostné banalitky.:) Radek Pelánek v knížce Šifry a hry s nimi píše tipy na přípravu šifrovaček. Mezi základní samozřejmě patří, že nic nemá viset jen na jednom člověku, šifry se mají otestovat apod. Jenže víkendovka není tak profesionální podnik. Navíc mi Iva s Liborem místa v Polici nafotili a z toho jsem si vybrala nějaká místa/názvy, co se mi líbily a na to si vymyslela šifry, které jsem doufala, že budou pro účastníky ok(sama vím, jak o moc je lepší být na tom "dáváme to, je to lehký" a ne "wtf co s tim jako? vzdavame to"). Navíc na šifrovačku jdete dobrovolně. Na víkendovku jedete s tím, že tak nějak tušíte, co vás čeká. A tak jsem pak chodila po Polici a modlila se, aby během těch pár hodin nikdo cizí zadání ze srandy nezničil, aby tam někde nebyla chyba a aby se někde zbytečně nezasekli. Vstávali jsme totiž brzo, pak práce, procházka, přednáška, která se protáhla...Bylo jedenáct, chtěli spát a já je vyháněla ven. Se závěrečnou odměnou jsem zamířila boční uličkou do města k prameni ji schovat, vyfotit pár fotek k ničemu v té tmě a s osvětlením a překazit jim postup o několik stanovišť tím, že je opravím, když místo k Hračkám na náměstí zamíří na jiné náměstí k Muzeu Merkur odkud už jsou jen dvě stanoviště do cíle. Šifry byly lehké, místy ani šiframi nebyly, reklamní tématika se tím lehce vinula, ale přesto mě skupinky překvapily, když mi po návratu svoje haluzení popisovali.:) Na ukázku. Jedna šifra byla třeba složená z reklamních sloganů a názvů firem, kde chybějící písmena dávali název ulice a pokračovalo morseovkou kodovanou v samohláskách a souhláskách(dostali tabulky od Chlýftýmu, abych měla jistotu, že s morseovkou, posunem, číslami apod nebude problém a že máme stejnou abecedu, minulý víkend mě na akci při luštění samotnou docela rozlazovalo, jak v jedné šifře byla abeceda s ch, pak zase ne a měli člověku vycházet čísla, což někdy ani přesně dopočítávat nešlo díky tomuhle, tak jsem tomu chtěla zabránit). Každé písmeno tedy vypadalo jako slovo, dohromady velký blábol typu píp, vítr, emea... Pod celým v nápovědě Bauhaus, který se vztahoval k heslu "když se to má podařit". Skupinka, kde byl Laďa, Ifka, Tom a Radka se vydala na ulici Tomkova a tam hledala historickou plaketu, která  k jejich štěstí byla u obkladů, to si spojili s Bauhausem a vzali šifru z pod rohožky, jinak nevím, jak by ji v celé ulici hledali.:) Na zadní straně tabulek měli pár rad. Použijte morseovku, čísla převádějte na písmena(další haluz, co jim vyšla...), předměty rozbijte, náhody jsou náhody...a tak když došli na konec, k meruňkám a švestkám, tak je začali jíst, aby zjistili, zda šifra není uvnitř, pak přemýšleli, že by počet jich mohl kodovat místo(jakože číslo domu) a obešli Ovoce a zeleniny, zda tam není další vzkaz. Haha.:) Druhá skupinka si pro změnu švestky ani nevzali v domění, že jsou nějakého bezdomovce. Já jsem mezitím načítala pravidla Space Alertu, který jsem sice hrála, ale nekoordinovala a teď si Libor s Laďou vzpomněli, ať je to naučím. Skvělé. Jako první úspěch neděle tedy počítám, že se účastníci vrátili, relativně brzo(tohle fakt nebyl závod na celou noc) a nenadávali mi, naopak se smáli. Pak jsme hráli ještě Dobu kamennou, což mě bavilo. Suroviny padaly, měla jsem domky, všechny kartičky, populaci, co na konci byla menší, než úroveň zemědělství a porazila tři chlapce.:) V organizátorském desateru je s nadsázkou, že organizátor nikdy nespí a má pořád dobrou náladu. Vstávala jsem ráno jako první a i s úsměvem na tváři, protože jsem se na mobilu koukla do ISu, kde už visel můj percentil na finance. Chacha.:) Už třetí skvělá věc ten den. Po snídani jsme se sbalili a vyrazili s Laďou do již zmíněného muzea Merkuru. Jeřáby, vláčky, Petřín, Ocelové město a i možnost si stavět. Staré reklamy, krabice, stavebnice, Merkur i konkurence... Dobré to bylo, ale Lego mám radši. (Měli bychom udělat nějakou akci s Legem.) Přes kopec jsme vyrazili na nádraží do Žďáru. Chození s krosnou, kdy mi nekape pot po čele, mě taky baví. Těžko říct, kdy přesně se zrodil nápad na akci, kterým jsme se bavili skoro celý zbytek cesty(tak 4h vlakem a šalinou). Jestli to vyjde, tak to bude zábavná parodie na věci mezi nebem a zemí.:) Ještě bych mohla přidávat další drobnosti typu, že jsme ušetřili za část cesty, že jsem dostala dárek v Bille, když jsem si šla nakoupit a tak, ale nechci vás uplně unudit.:) A tak vám jen přeju, abyste taky zažívali to, co vás baví, i když nutně nemusíte hrát tolik jako já poslední dobou a jak budu hrát tenhle týden... Ale fakt se budu učit. Fakt že už jo.

Break up. Před pár dny. Vlastně si nejsem úplně jistá, jestli mi to už došlo. Ale v každym zápase se můžete vzdát nebo bojovat. A když jsem se podívala na svý útlý tělo, tak jsem věděla, že vzdát se teď by znamenalo vzdát se navždy. A to jsem nechtěla. A tak jsem některý svoje přátele informovala o tom, že potřebuju do společnosti. Nebýt sama. A taky jsem si ujasnila, co chci já. Já sama sobecky egoisticky pro sebe. Co chci dělat, čím se chci bavit, kam chci jet. A tady se objevil první z mnoha rozporů. Moji kamarádi chtějí prázdniny trávit jinak než já. Jasně, někam klidně pojedu sama, s lidma, který neznám, ale kamarády máme rádi, chceme být s nimi, protože nám sedí víc než ostatní lidi, že. Ještě uvidíme.

Poslední dny byly skvělý. Mám pujčenej Nikon D70, s kterým se učím zacházet. Pronese se, ale baví mě to. Asertivně jsem prosadila o něco větší dotace pro náš klub. Doučovala jsem i čtyři hodiny denně na TSP. Teď jen doufám, že sama budu mít dost vysokej percentil, abych se dostala. (A ano, pozorní čtenáři mého blogu zjistili, že před přijímačkama se se mnou chlapci rozcházejí. Jestli mi tím chtějí pomoct nebo uškodit, těžko říct. Popravdě asi ani jedno.) Naučila jsem se několik novejch her. Na Space Alertu bych si chtěla některé kamarády prověřit.:) Začala jsem číst věci na státnice. Připravujem víkendovku a další úklid skládky. Překonala jsem svoji vazbu na tradice a řekla si, že radši budu nepolíbená, než se líbat s někým, s kým nechci, abych neuschla. Rodinná oslava byla fajn. Výlet do jeskyní taky. I deskovky, které mají nedozírné následky v konání svatby tuto sobotu(kam bohužel nemůžu, protože jedu na Brigray, víkendovku v podzemí v Josefově u Jaroměře). Byli jsme na semináři o globální změně klimatu a místy se bavili(mít předtím rétoriku a pak jít poslouchat úřednici...radost...něco bylo smutnější, něco nudnější, ale tak aspoň vím, jak na tom u nás jsme z hlediska postoje k tématu). Po dobrym obědě v mense(ano, chutná mi:)) jsme haluzácky šli na Sedláčka do Bakaly a díky mým kamarádům z envira seděli v první řadě. Pojem elfí ekonomika(nordické země, hlavně pro něj Finsko, Dánsko) se mi asi taky líbí. Včera jsme s Ivou zase při hledání skládky objevily novej lanáč v Pisárkách. Večer přednáška o Orknejích. Ty ostrovy jsou fakt každej jinej. Naladilo mě to na cestování. Jen musim do léta trochu zesílit, abych utáhla všechny ty serepetičky, co ráda nosím v krosně(něco na čtení, lékárničku, škrabku a spol). Volby a bavení se s lidma o politice jsem si dala jako jednu z priorit na letošní rok. I když mě to někdy štve, když to není o argumentech. Přečíst si Umění přesvědčivé argumentace evidentně nestačí, když vám někdo mění téma jak ponožky a co je pro vás normální je pro něj už extrémní. Pak se uklidňuju psaním s Laďou nebo Martinem, kteří tohle taky znají.:) Jsem předsedkyní volební komise u nás v obci.:) A celebrita na závěr. Dnes jsem v šalině jela s Emilem Bočkem. Pilotem RAF za WW2. Dobrou, děti.

Jedna z nejstupidnějších věcí je, že se koukám na seriály, který si pak pamatuju. Baví mě to, stupidní je na tom něco jiného. Když nepočítám South Park, tak se v seriálech vyskytuje plno romantiky. To, co by vás v životě nenapadlo, kdybyste to neviděli ve filmu. Chlap zamluví Empire State Building. Jdete do kina, do restaurace, kytka, kapela u stolu, cestou domů vám pujčí svojí bundu, doma romantika a sex. Koupí zájezd na ostrov, kde jste sami. Objedná společnou masáž. Vesluje na jezeru a vám vlají vlasy. Veze vás neznámo kam. Složí vám báseň, píseň. Věnuje vám písničku z podia. Uvaří vám něco hříšně dobrého. O snídaních do postele ani nemluvě. Neustále vám říká, že vás miluje, jste krásná, okouzlující, sexy, vtipná, chytrá, je z vás mimo a nemůže bez vás být. Zajímá ho, co říkáte a když vás neposlouchá, vypadá to tak, že sleduje, jak jste krásná. Nevadí mu vaše vrásky, celulitida, nic. Kouká se s vámi na romantický film. V noci nespí a dívá se na vás, jak spíte. Jde s vámi nakupovat a není naštvaný. Vymyslí romantický víkend v hotelu, kdy se můžete jen milovat a užívat si. Pozve vás do divadla a doma vám nechá krabici s novými večerními šaty. Nehledě na napuštěnou vanu plnou pěny a klišoidní šampaňské s jahodami vedle. Zaváže vám oči a vede vás k překvapení, ať už je to narozeninová party nebo intimní osvětlení svíček. Za zvuků romantické hudky s vámi tancuje na terase a jako by se zastavil čas...

Je mi nějak zle. Jakože bylo už dřív, než jsem tohle napsala.:) Jen nevím, jestli prostě rozšiřování obzorů je dycky dobrá věc. Na jednu stranu víte, že je něco jiného super, na druhou, že to nemáte a třeba ani nebudete mít, když jste staří nebo tak.

A stejně mě baví snít. Naivně si představovat, že třeba jednou...

Tak jsme zase pořádali víkendovku. (To, že jsem předsedkyní jediného fungujícího klubu Hnutí Brontosaurus Remízek, tomuto blogu úspěšně tajím.:)) Na Kačině. A světe div se, slečna měla připravené hry, slečna svoje hry uváděla(což dříve odmítala dělat), slečna dělala rozcvičky, byla zdravotníkem, něco fotila, aaa to bude asi tak všechno. Ještě jednou třetinou orgtýmu navíc, protože jeden člen nám odpadl. Slečna odjížděla domů stopem. Omylem. Sama. A bylo to v klidu. Takže tomu věří. Novinka.:) Slečna si poranila nohu v té jámě, z které je fotka a kterou kopala, když jí na lýtko spadla uvolněná cihla, krve teklo málo, ale stačilo to na to, aby to vybrala za všechny a nemusela nikoho ošetřovat. Takže gut. Slečna vyhrála Bangy s šerifem, co jí vzal barel. Slečna hrála za své milované Francouze a pronesla památkou "Ale vy nemáte křižovatečku?":) Chudáčci trpaslíčci.:) A tak se asi nemusíte bát jet na naši další akci, která je za měsíc v Broumovkách. Jmenuje se Reklamní a víc info zjistíte asi přímo u mě.:) Skvělý nový pocit se na vlastní akci těšit.:)